71 - Registr Středoškolských Lásek
Podkopnu nohy lehkému fantastičnu, a pak mu nabídnu pomoc se zvedáním se. A když už je napůl nahoře, pustím jej, a ono opět padá. Já a lehké fantastično spolu vůbec nevycházíme.
Vítejte v Night Vale.
Pro začátek, pokračování nedávného příběhu:
Zdejší budižkničema a pětihlavý drak Hiram McDaniels bude předveden k soudu, kvůli svému pokusu o vraždu Radní Cardinal a ovládnutí městské vlády Night Vale. Procesu se už teď říká „soud století“. A vskutku, mohlo by se mu říkat „soud všech dob“, protože v Night Vale nikdy dřív žádný soud neproběhl.
Justiční záležitosti jsou obvykle řešeny přímo Tajnou policí, jejíž úsudek je nezpochybnitelný - a to i když je opravdu špatný a zřejmě nesprávný – nebo, v extrémních případech, řešeny Městskou Radou osobně, která může přesunout provinilce do vazby v opuštěné důlní šachtě mimo město, nebo může rovnou provinilce sníst. To záleží na tom, zda Městská Rada měla velký oběd.
Ale Hiram McDaniels je ohromný, a drak, tudíž Městská Rada i Tajná Policie odmítají přiblížit se k němu. V důsledku toho, vůbec poprvé, budeme mít tady v Night Vale otevřený a spravedlivý soud před porotou z Hiramových vrstevníků.
Když už jsme u toho, Night Vale zve jakékoli draky, aby přišli do soudního domu za účelem být jeho vrstevníky. Při neúspěchu, jakékoliv vícehlavé bytosti jsou vítány – ačkoliv si okamžitě nemůžu vybavit žádnou kromě jelenů, a jeleni se nesmí účastnit soudních procesů kvůli své hluboké víře v rovnostářský anarchismus.
Pamela Winchell, bývalá radní Night Vale a současná vedoucí krizových tiskových konferencí, bude stát na straně obžaloby, a Hiramova zlatá hlava bude v roli svého obhájce – a také obhájce těch dalších tří hlav. Jeho pátá hlava, ta fialová, která tajně pracovala na zastavení ostatních hlav, není obviněna, a očekává se od ní, že bude svědčit proti svým bratrům stejného těla.
Další zprávy k tomuto vzrušujícímu právnímu příběhu budou přibývat, zatímco se všichni snažíme zjistit co „zákon“ znamená mimo kontext despotické kontroly stínovými vládními silami.
A nyní, posluchači, od věcí zpravodajských k věcem osobně naléhavým. Představuji vám: Loupež!
Tady je mise: znovunabytí přísně utajeného dokumentu.
Tady jsou hráči:
Já, ovšem: dbalý mluvčí v bezduché noci
Carlos: vědec-mimořádný, mimořádný vědec, skvělé vlasy.
Steve Carlsberg: Hňup. Dobrý otec… možná. To mu neříkejte.
Abby: Má sestra, se kterou jsem už nějakou dobu nemluvil, ale se kterou doufám, že budu mluvit častěji.
Stařenka Josie: Nadšená do opery, a přátelí se s mocnými a zapovězenými bytostmi, které jsou zručné se šperháky… a které tvrdí, že ví něco o hackování.
Nakonec a na prvním místě, ovšem, malá Janice: má neteř, a druhá nejdůležitější osoba v mém životě. Je vůdkyní naší mise. Je důvod, proč jsme angažováni.
Tohle, tak, je tým. Tady, tam je cíl.
Radnice. Konkrétně, Síň Veřejných Záznamů – jedno z nejbezpečnějších a nejnebezpečnějších míst v Night Vale, kde jsou všechny veřejné informace udržovány v utajení před veřejností, která by je mohla zneužít. Málokdo vstoupil a přežil. Nikomu se nikdy nepovedlo odstranit – nebo jen nahlédnout – do jediného dokumentu odsud.
Takže, proč se snažíme? Proč riskovat naše životy kvůli něčemu co je, podle všeho, nemožné?
Protože uvnitř síně záznamů je Registr Středoškolských Lásek, velká evidenční kniha, která zaznamenává každý, byť sebemenší, záchvěv po lásce toužících srdcí našich mladých občanů. Tento registr, jako všechny městské dokumenty, jsou neustále doplňovány skrz invazivní satelitní čtení myšlenek. Janice chce, abychom Registr Středoškolských Lásek získali a zničili. Nebudu se tázat proč. Nemusíme se tázat proč. Víme, že člen rodiny něco potřebuje, a podle toho se zachováme.
Plán? Hahahahahaha… ale to bychom to vyzradili.
Více už brzy, ať už se to mocnostem líbí nebo ne.
Nejprve, hlášení od našich sponzorů.
Dnešním sponzorem je Krabice Jedu, služba předplatného, která vám zasílá krabici jedovatých stvoření každý měsíc. Tématem minulého měsíce bylo „Skrytý, Ale Vražedný.“ A ti, kdo přežili, budou milovat téma tohoto měsíce „Zubatý a Nemožně Rychlý.“
Krabice jedu mi posílá vzorky a, páni! Že já skoro umřel! Já jsem skoro umřel… hodněkrát!
Jsou velmi nebezpečné, ty krabice. Každá samostatně připravená Krabice Jedu je doslova krabice jedovatých a agresivních stvoření. To je… co jsou. Není to ani bezpečná krabice; je to v rychlosti sestavená lepenková krabice! Často, ta stvoření utečou dříve, než Krabici Jedu můžete otevřít. Jediná horší věc než otevřít krabici, abyste našli jedovaté stvoření uvnitř, je, otevřít krabici, ve které má být jedovaté stvoření, … a místo toho nenajít nic! Pak, rozhlížet se po svém domě, cítit *nádech*bylo to polechtání na vašem palci? To se vám jen zdálo, že ano?
Pro vzorek zdarma, prostě nedělejte nic. Nebo, snažte se tomu zabránit. Aktivně se snažte udržet Krabici Jedu venku, na tom nezáleží. Cokoliv uděláte, máte předplatné Krabice Jedu na každý měsíc od teď do vypršení.
Hodně štěstí!
Tohle bylo hlášení od našich sponzorů.
A nyní, doprava.
Žena vstoupí do baru. Nejspíše se tam prostě jen tak neobjevila. Nejspíše otevřela dveře zvenku a vstoupila. Nejspíše k baru přijela autem. Nejspíše získala automobil, který řídila na cestě k baru, někde, nejspíše za peníze. Nejspíše nějak získala ty peníze. Nejspíše strávila dny, měsíce, snad roky před tímto okamžikem. Nejspíše, byla narozena, někdy, matce – nejspíše. Nejspíše byla kdysi dítětem. Byly tu roky, během kterých byla malá, během kterých se nemohla sama nakrmit. Byly tu roky, během kterých byla malá a zůstávala celé dny v místnostech, kde ji dospělí učili být dospělou podobnou dospělým, kterými byli oni. Byl tu první polibek, noci strávené v hrůze z nocí nadcházejících, první stopy samostatnosti, odstěhování se, nalezení práce, rozhodnutí – někdy – jít do baru. Nejspíše.
„Mohla bych dostat něco k pití?“ řekla barmanovi.
„Ah, omlouvám se,“ řekl barman. „Toto je konec mé směny. Ed tady bude za okamžik a obslouží vás.“
Barman opustil bar. Nejspíše otevřel dveře. Nejspíše nastoupil do auta. Nejspíše jel domů, zapnuté rádio mu hrálo skrz mírně rozostřenou temnotu horké noci. Nejspíše měl někde postel, vlezl do ní, spal a – nejspíše – snil. Nejspíše stárl, den po dni, a díval se na každý den jako promrhanou příležitost žít život, který nebyl o nic lepší, než život který žil, snad jen jiný. Nejspíše směřoval ke smrti, bál se že ztratí co má, litoval, že to kdy získal. Byl tu poslední polibek, všechno bylo zapomenuto, ale po částech, a v nejbolestivějším pořadí. Nové věci se učily pomalu, a v nejméně nápomocném pořadí. Koš ovoce poukazoval na sentiment tak slabý, sdělený příliš pozdě, osobě, která byla dávno pryč. Nejspíše.
Tohle byla doprava.
Zpět k hlavní události. Plány pokračují rychle pro naši loupež z Radniční Síně Veřejných Záznamů. Překážky jsou smrtelné a nesčetné.
Poprvé, bylo snadné dostat se kolem strážného dveří Radnice. Ono, strážný nikoho nezastavuje, takže jak jsem řekl, je… dostat se kolem je dost snadné.
Poté, je tu vyhnutí se Městské Radě, která číhá uvnitř Radnice. Mnohotvará obecní entita, která čeká na občany ke komunální konzumaci. Budete muset bít opatrní, abyste se jí vyhnuli.
Poté, jsou to schody do suterénu, kde jsou uschované záznamy. Ty jsou velmi nebezpečné. Tisíce lidí umírá následkem pádu ze schodů každým rokem, takže…. Budeme se snažit nezakopnout.
Za tím jsou tlusté dveře od trezoru, kombinace neznámá, imunní vůči výbuchu nebo horku. Vypráví se, že dveře od síně záznamů mohou přežít i nukleární explozi. Vypráví se, že se tak už stalo.
Za dveřmi, informace už jsou neucelenější. Co se vypráví, se stává našim jediným průvodcem. Je tam, zřejmě, laserová síť – s péčí kalibrovaná aby vypadala fascinující a přiměla narušitele zastavit se a pozorovat ji, tudíž selhat ve své misi.
V podlaze jsou tlaková čidla, v chodbě jsou teplotní čidla, čidla myšlenek jsou ve všech našich hlavách.
Zabezpečení je ďábelské. Avšak my jsme vytvořili plán toto překonávající. Ten, opět, vám nemůžu říct. Omlouvám se. Říct plán v rádiu by znesnadnil jeho úspěšné provedení, aniž bychom byli přistižení. Ale je opravdu skvělý. Slibuji.
Ujistíme se, že Janice dostane Registr Středoškolských Lásek, aby jej mohla zničit. Jen vám nikdy nebudeme moci říct jak.
A nyní, odpovědi na audio hádanku z minulého týdne „Najdi Rozdíly.“ Ovšemže ty dvě audio scény, které jsme pro vás přichystali, byli velmi podobné. Možná, skoro, na letmý sluchový pohled, identické. Ale bylo tam osm specifických rozdílů. Našli jste je všechny? Pojďme se to dozvědět! Zde jsou ty rozdíly:
- Stín vyjícího muže se usmívá v jedné scéně, ale v druhé chybí.
- V obou scénách jsou Zahalené Postavy v trávě, a vypadají totožně. Ale v první scéně se dívají… zatímco v druhé scéně, poslouchají.
- Pouze ta první scéna mě děsí.
- Kráva má jeden flek navíc v první scéně.
- Kráva má všechnu svou krev v první scéně.
- Vyjící muž vyje v obou scénách.
- Nevíme, proč vyje.
- Možná je to kvůli jeho stínu?
- Co s tím má dočinění ten druhý muž?
- Dítě chybí v obou scénách.
Jak se vám vedlo? Pokud jste něco přehlédli, neřešte to. Tajná Policie brzy přijde vzít vás do přeškolovacího tábora. A poté, zcela určitě nebudete chybovat v žádných hádankách, nebo chybovat v čemkoliv – nebo dělat cokoliv – nikdy víc.
Oh, nemohl jsem odolat! Náš brilantní plán je příliš brilantní, abych se o něj nepodělil. Myslím si, že na tom ani moc nezáleží, odhaduji, protože plány už se dávno daly do pohybu. Co už by teď mocnosti mohli udělat?
Takže, zaprvé, Stařenka Josie přiměla své bytosti (které nesmí být legálně nazývány anděli) nahackovat centrum myšlenek a mysl skenující satelity, takže místo přehrávání našich současných myšlenek přehrávají smyčku myšlenek o tom, který sendvičový bufet je náš nejoblíbenější (ovšemže, Mariova Velmi Autentická Italská Zmrzlinová bageta v obchodním domě… ovšemže).
Poté, Abby, Steve a Carlos, všichni prostě prošli kolem strážného. Opět, strážní nikoho nezastavuje. Jednoduché.
Abby použila sérii zrcadel a připínacích světel na zápraží pokojů Městské Rady, aby vytvořila iluzi prázdné chodby pro monstrózní obecní příslušníky uvnitř, tudíž dovolila, aby úžasný Carlos a blb…ě statečný Steve sešli dolu schody, opatrně, bez zakopnutí.
Ti dva, a oni dva pouze, vstoupili do suterénu. Tam Carlos použil matematickou formuli, ke které přišel vědecky, aby vydedukoval kombinaci velkých dveří trezoru. Uvnitř, ovšem, byl Carlos okamžitě fascinován laserovou sítí, rozhodnutý jí porozumět. Což je proč tady bylo Stevovým důležitým úkolem udržet je soustředěné a v pohybu.
Pak si nasadí postroje, vyráběním kterých Janice strávila posledních několik týdnů, vyráběla je totiž z domácí lupičské výbavy, kterou dostala jako bonus v krabici Medovo-Oříškových Flaky-Os lupínků, a který obskládala pytly mraženého hrášku pro zmatení teplotních senzorů. A to je, kde jsme teď, drazí posluchači. Plížíme se blíž k Registru Středoškolských Lásek, a to k triumfálnímu konci triumfálního plánu.
Nice nemůže… oh, ne! Oh, ne! Zdá se, že Městská Rada nějak objevila náš plán! Nechápu, jak se to mohlo stát! Steve a Carlos jsou stále v suterénu! Jsou stále v nebezpečí! Stále těsně za zavřenými dveřmi trezoru! Kam můžou utéct? Kde se mohou schovat?
Zkusím zjistit, co se dá udělat. A mezitím, vám přinášíme počasí.
Vrátili jsme se, posluchači, k loupeži ukončené.
Toto nebyla loupež akční, vůbec ne. Nebyla to ani loupež s vrtačkami s diamantovou špičkou nebo vyspělou elektronikou. Byla to loupež ze slov. Loupež z výmyslů. Byla to loupež z vyprávěných příběh, a byla skvostná. Nebylo tu žádné hackování Josie a jejími přáteli, žádná zrcadla držená Abby, žádná absurdní matematická formule vymyšlená Carlosem a žádný Steve. Díky Bohu, žádný Steve.
Nebylo tu nic z toho. Carlos, Stařenka Josie, Abby… i Steve… jsou bezpečně doma – sic vůbec neopustili své domovy tuto teplou poklidnou noc. To já vytvořil jejich činy, já vytvořil jejich nebezpečí, svými slovy. A já jsem předal toto nebezpečí vám. To byl celý plán. To všechno. Já, tady u mikrofonu, vyprávějící vám příběh. Příběh o úspěšném vniknutí do dobře chráněného trezoru v Síni Veřejných Záznamů, hahaha.
A v reakci na můj příběh Městská Rada se hnala do síně záznamů, švihem otevřela dveře do trezoru, deaktivovala senzory a alarmy, spěchajíc chytit Steva a Carlose, ale oni dva, ovšem, tam nebyli k chycení.
Jediná osoba přítomná, vyhnuvši se nebezpečí schodů tak, že bezpečně jela bezbariérově přístupným výtahem dolu, počkala, trpělivě, ve stínech, na Městskou Radu proběhnout kolem v hněvu, otevřít pro ni dveře od trezoru, ta osoba byla velmi chytrá jedenáctiletá v maskujícím invalidním vozíčku vlastní výroby.
Čekala. A když oni prošli kolem, tiše je následovala. A zatímco oni hledali, burácejíc, že vetřelci tam nejsou, ona popadla Registr Středoškolských Lásek z police, přesunula se zpět k výtahu a byla pryč, než Rada měla jen tušení, že se honí pouze za střípky mých výmyslů.
Byla to, přes všechna má matoucí slova, loupež ve dvou. Strýček (který umí vyprávět pekelně dobré příběhy) a neteř (která umí přijít s pekelně dobrým plánem).
Janice vzala registr pryč do Planin. A tam, ve vádí, které nevidělo vodu už mnoho let, jej podpálila a sledovala, jak kouř mizí v stálezelených listech juk.
Nepotřeboval jsem vědět, proč jej chtěla zničit, ačkoliv, možná jsem mohl odhadovat. Ale nebudu hádat. Vím, že potřebovala mou pomoc, a tak jsem jí pomohl.
Než bylo všechno, než byli lidé, byly tu příběhy. Stvoření u ohně spřádající světy s ničím víc, než svým hlasem a posluchačovou představivostí. A nyní, já, a tisíce jako já, v malých kabinkách a místnostech a s mikrofony a obrazovkami po celém světě, my děláme to samé pro rodiny posluchačů, propojených jako všechny rodiny jsou především příběhy, které si navzájem vyprávíme.
A poté, po ohni, a smrti, nebo co se děje poté, po očistě nebo postupném rozkladu, po tom co následuje, … když zbude jen pár stvoření, bude jeden u ohně vyprávět příběh rodině, která mu zbyla. Byl to první čin, a bude i posledním.
Nalaďte se příště pro víc příběhů vyprávěných pro vás ze všech možných časů – ať už jste si toho vědomi nebo ne.
A z jakékoliv fikce, ve které se stalo, že spolu žijeme dnes večer, dobrou noc, Night Vale. Dobrou noc.
Dnešní pořekadlo: Měla jsem sen, ve kterém existovali mopsové velcí jako krávy. Byla jsem ve vlaku a jeden procválal kolem mého okna. Je mi líto, že vaše sny nejsou tak dobré.
0 komentářů: