Zabij to něhou. A když to selže, zabij to ostrými klacky a noži.

Vítejte v Night Vale. 

[Cecil zívá] Já…. Včera se mi nespalo dobře. Představuju si, že se nikomu z vás včera nespalo dobře, s tím vším zaříkáním, skandováním a dupotem? Viděl jsem z okna jasné bílé V otevřené k nebi, jen kousek na jih od našeho bytu, se svým obráceným kuželem, dlouhé stíny kmitající tu a tam, svislá atmosférická porucha. 

„Bom-bom-bom-bom! Bom-bom-bom-bóm!

Nebo něco takového.

Opět, to není zas tak nezvyklé. Když žijete v městě dost dlouho, zvyknete si na noční rámus alarmů aut, nebo vytí potulných koček, nebo občasné koledníky dřepíc před vašim domem, co zpívají o nějakém novém bohu, kterého vynalezli v nočním klubu. To je běžný městský život.

Ale tohle zaříkání bylo jiné. Nejdřív jsem slyšel křiky jen dvou lidí.

„Ba-da-ba-da! Ba-da-ba-dá!

Cokoliv už to zaříkání bylo.

Domyslel jsem si, že jsou to prostě vysokoškoláci, co objevili nějaké dinosauří kosti, což jak vím je něco mezi vysokoškoláky v dnešní době.

Carlos spal i přes ty zvuky. Můžu spát, i když se děje cokoliv – budík, hlučná stavba, i ten příšerný jekot, který vydává úsvit  - ale já jsem celou noc usínal a probouzel se z lehkého spánku. A než přišel úsvit, hrstka zaklínačů přerostla ve velký dav.

Ale co byl ten pokřik?

„Ba-ba-ba-ba! Da-da-da-dá!

Nemůžu říct přesně, ale museli jich tam být tucty! Tak doufám, že se dnes v noci ztiší. 

Pojďme se podívat na Komunitní Kalendář.

Ve středu v noci, personál Dark Owl Records budou pořádat seanci za účelem povolání ducha Taylor Swift. Budou zapalovat svíčky a držet se za ruce a přehrávat nejnovější album Swift, „1879“, které bylo pojmenováno po roce, kdy se narodila do lidského těla. Popatnácté.

Majitelka prodejny s nahrávkami Michelle Nguyen říká, že je důležité, aby zkontaktovali ducha Swift, aby se jí mohli zeptat detailní otázky o tom, jakou hudbu kdysi dávno poslouchala, protože… no, personálu Dark Owls dochází hudba, o které nikdo neslyšel. Chtějí najít hudbu, která už neexistuje, aby mohli být totálně do toho.

Nguyen chce taky pomlouvat Emila Burlinera, což byl ex-přítel Swift, a kdo totálně ukradl Swiftin nápad na vynalezení gramofonu.

„Nenáviděl hudbu,“ řekla Nguyen. „Měl pár pěkných návnad na ryby… takže si ho dokážu představit, že vynalezl skládání kapesníčků, ale ne otočný stolek. Fuj! Použila jsem teď slovo ‚ryba‘?“ dodala Nguyen.

Seance bude probíhat od deseti večer do dvou ráno, a bude tam živá hudba, občerstvení, šepot a temnota. 

Ve čtvrtek odpoledne Komunitní Herci Night Vale budou pořádat konkurz pro svou podzimní produkci Davida Mameta ‚Oleanna‘. Režisérka Chandra Richardson k tomu chce přistupovat originálně, a tak ohlásila, že z jeviště plánuje odstranit všechna slova a scénické poznámky. Namísto toho, prostě plánuje představit jeviště plné herců, kteří žonglují a/nebo jedí věci jako svíčky a ovoce a hlodavce. Richardson říká, že originálně hra z roku 1992 přistupovala doslovně k širokým tématům pohlaví a moci, a že chce najít vyzývavější metaforický přístup k těmto obtížným podkladům. 

„Promlouvat v angličtině přímo o tématu bylo v kurzu v devadesátých letech. Myslím si, že můžeme zmodernizovat tuto hru tím, že ji zbavíme jazyka a příběhu, a necháme jen žonglování a pojídání věcí,“ řekla Richardson.

Nadějní herci by se měli setkat ve dvě odpoledne v Nahrávacím centru, a měli by přinést své vlastní svíčky a hlodavce. Ovoce dodáme my. Není potřebná žádná předchozí herecká zkušenost či porozumění jakéhokoliv konkrétního jazyka.

Páteční večer se koná Velkolepá Show Živých Ohňostrojů Night Vale, pořádaná každý měsíc Nejasnou Avšak Hrozivou Vládní Agenturou. Zastupitel události, kteří promlouvali přes jiné zastupitele, se kterými jsme se setkali v přestrojení, užívajíc falešná jména, v nezveřejnění lokaci, tak ti řekli, že tento měsíc si ohňostrojové představení slibuje být největší a nejvíce vzrušující za celý rok. 

„Budete to chtít nevynechat!“ zašeptal zastupitel zpoza Velkého Karavanu v barvě granitu značky Dodge. „Avšak naneštěstí,“ dodal zastupitel, „budete to muset vynechat, protože jde o skryté a utajené ohňostrojové představení. Všichni musí zůstat uvnitř domů. A zavřít všechny dveře. A závěsy a žaluzie.“

Takže, nachystejte si piknik a shromážděte rodinu v bezpečném úkrytu už tento pátek!

Sobota už dávno skončila, ještě než vůbec začala. Kam ten čas kvapí?

Ah, to ani není metafora. Nadcházející sobota skončila před týdny, ale nikdo neví, kam že šla. Nebo proč. 

Aktuální informace na podivná světla a skandování včera v noci. 

Dostalo se ke mně, že shromáždění skandujících proběhlo dole u staré studny na jih od městě. Teď, ovšemže všichni víme o staré studni. Je to ta studna, která se ze záhadných důvodů objevila před pár dny. Říkáme jí ‚stará studna‘, protože tenhle týden byl opravdu dlouhým týdnem, s těmi všemi návraty z dovolené, a vracením se do práce a školy. Plus, tenhle srpen tady bylo příšerně horko. Máme toho už tak nějak… dost. Takže, asi, dva nebo tři dny nám přijdou jako roky. Ta studna tam je v podstatě odjakživa. 

Pár lidí si zřejmě všimlo, že po setmění studna vydává ostré světlo. Když se ke studni přiblížili, jejich oči a vlasy zmizely. A začali šeptat „studna noci“ všem, co byli ochotni poslouchat, ale vzhledem k tomu, že všimnout si cizince přináší smůlu, většina lidí spěchala pryč, aniž by jim věnovali pozornost.

Nakonec, někdo zastavil auto poblíž studny a zeptal se šeptajících na cestu k Chipotle. Šeptající odpověděli, „Studna noci.“ A v mrknutí, auto zmizelo., A řidič stál vedle dvou šeptajících, stejně tak bez očí. Stejně tak bez vlasů. Všichni tři křičeli, „Studna žití! Studna žití!“

Pak všichni tři provedli sérii středně náročných cviků, které obnášely dlouhé poskoky, přitahování kolen k hrudi, a mávání pažemi jako rovnými tyčkami v protichůdných kruzích nad hlavou.

Nebo, možná, to nebylo cvičení, ale rituální tanec. Nejsem si jistý. Obojí jsou důležité části zdravého životního stylu. 

Více k tomuhle, až se něco dalšího stane, ale nejprve se podíváme na dnešní dopravu. 

Na Galloway Road se stala dopravní nehoda, pod nadjezdem Route 800. Všem je moc líto, že se tohle stalo. Nechtěli, aby se to takhle stalo. Nechtěli, aby se něco takového stalo. Byla to opravdu nehoda, a všichni se za ni upřímně omlouvají. Můžete se pokusit porozumět, jak se něco takového mohlo někomu stát? Můžete se pokusit jim odpustit? Můžete?

Posádky pohotovostí jsou připraveni poskytnout pomoc při odklízení trosek a nabídnout objímání a empatii všem přímo i nepřímo postiženým. 

Dále, v centru města je dopravní zácpa z důvodů stavebních prací, ulice Somerset je zúžena na jediný pruh. Šerifova Tajná Policie vyslala tam dopravní policisty, aby křičeli a mračili se a ukazovali. Znatelně to pomohlo.

Oh, vlastně to dopravu zhoršilo, ale všichni na cestách se cítí silnější a emočně připravenější řešit nepřízně osudu, než se cítili před nasednutím do svých aut. 

Tunely a mosty jsou v tento čas úplně prázdné, jako bývají po většinu času, protože jsou buď drženy v naprostém utajení, nebo jsou nepřístupné veřejnému užívání.  

Posluchači, Dálniční Oddělení Night Vale by vám rádo připomnělo, abyste se připoutali. Poté na sebe přestaňte upozorňovat. Poté, zapomeňte na všechno. Poté, si vzpomeňte na všechno. Poté, otevřete oči, abyste viděli co se doopravdy děje. Copak nevidíte, co se doopravdy děje? Dálniční Oddělení by vám všem rádo říkalo ovčané.

„Ovčané,“ mračí se a obracejí oči v sloup.

Tohle bylo veřejné hlášení od Dálničního Oddělení Night Vale.

A nyní je tady, se zprávou od dnešního sponzora, Deb, vnímavý shluk mlžného oparu.

Ahoj, Deb!

Deb: Ahoj, lidský hlasateli! Ahojte, smrtelní posluchači. Je zase čas vrátit se do školy, a děti potřebují stále nové oblečení, tašky, obědy, sokolnické náčiní, nástroje na slaňování, a další základní školní pomůcky. Tolik věcí! Kdy si jen najdete čas obejít všechny ty obchody?

No, nemusíte chodit do hromady různých obchodů, potřebujete jen jeden obchod: Látky Jo-Ann.

Cecil: Super! Myslel jsem si, uh, že Látky Jo-Ann prodávají pouze látky!

Deb: To je naprostá nepravda. Proč bys něco takového vůbec říkal?

Cecil: Tak, domyslel jsem si, že se jménem Látky Jo-Ann by…

Deb: Zmlkni!

Látky Jo-Ann vítají všechny rodiče přemožené školou, nebo životem, nebo rodičovstvím, nebo čímkoli. Úplně čímkoliv. Možná se bojíte létání, a brzy budete muset někam letět. Víte, ta hrozba je skutečná. 

Cecil: Myslím si, že letadla jsou ve skutečnosti mnohem bezpečnější, než bývaly…

Deb: Proboha, Cecile! Mohli bychom pro jednou vést rozhovor?

Cecil: Ty- ty- ty… Máš pravdu. Máš pravdu. Omlouvám se, Deb. Uh, měl jsem na mysli, věc je, Látky Jo-Ann vyrábí látky líp než kdokoli jiný, a tak… kreativní člověk si může vyrobit oblečení a tašky a všechny možné věci pro své… děti?

Deb: Jsi posedlý látkami!

Cecil: No…

Deb: Fajn. Pokračuj si o látkách. Co je mně po tvých nepodstatných lidských zájmech. 

Cecil: Och, Carlos si u Jo-Ann nedávno koupil krásnou batiku. Má … chmm…

Deb: Ty nevíš, co je batika. 

Cecil: Ne.

Neznámý hluboký hlas: Látky Jo-Ann-

Deb: Ach! Co to je, do háje? 

Cecil: Já-já-nevím! Ň-ň-nikdy dřív jsem ten hlas neslyšel!

Neznámý hluboký hlas: Vše, co potřebujete zpátky do školy.

Deb: Proboha! To je fakt divný!

Cecil: Jo, je!

Neznámý hluboký hlas: Lááááááááááááá-tkýýýýýýýý….

Deb: Já odsud mizím! 

Neznámý hluboký hlas: Jooooooooooooooooooo……

Cecil: Ok, uh, měj se, Deb.

Neznámý hluboký hlas: Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaan.

Cecil: Posluchači, dostal jsem zprávu, že právě v teď, stará studna začala vrhat směrem vzhůru paprsky temnoty.

Jak slunce dosáhlo vrcholu, temnota prosekla zářivé světlo ve tvaru úzkého dlouhého písmene V. Skandující, jejichž počet zřejmě vzrostl na řády stovek, provozují svůj zvláštní tanec nebo cvičení kolem studny a skandují.

Další a další se přidávají k tomuto davu. Dozvídám se, že všechny jejich oči kompletně zarostly kůží, a že jejich vlasy vlastně nevypadávají. Zdá se, že každý jediný vlas se urychleně stáhne zpět ke kořínku jako vystrašený červ. 

Ha, vidím z našeho studia ten vysoký proud černé proti blankytné obloze a … a slabě slyším skandování.

A je to tu.

„Na-na-na-na! Na-na-na-na!“

„Studna noci! Studna žití! Studna noci! Studna žití!“

Ách, posluchači, cítím…. To moc skandování. Já-já-já-já…. Cítím, jak se mi zkracují vlasy a –a znova mi pronikají do kůže. Och, je to tak… uspokojující!

Studna noci! Studna žití!

Mé-mé oči se začínají překrývat kůží, ale najednou toho vidím tolik! Víc, než jsem si myslel, že je možné! Musím jít k té studni! S tou studnou budu vidět všechno!

Studna noci! Studna žití! Studna noci! Studna žití!

[Cecilův hlas se vytrácí a dveře se zavřou, pak znovu otevřou pár sekund poté, jak se Cecil vrací]

Málem jsem zapomněl. Tady je dnešní počasí.

Studna noci! Studna žití! Studna noci!

[Dveře se opět zavřou]

[“Children of God” by Andrew Jackson Jihad]

Jééé. Och, páni! To byla zábava, Night Vale. Och, ti ‚studna života‘ lidé jsou divocí, ale tak sladcí.

Nejdřív jsem byl trochu nervózní, protože to byly roky od toho, kdy jsem byl nedobrovolně uveden do kultu nebo skandujícího kruhu. Trochu jsem myslel, že tam přijdu a všichni uvidí, jak z praxe jsem, a lidi… kdybyste viděli mé kroky s kopem, věděli byste, že jsem nedělal skákací panáky nebo modlitební tance už věky.

Ale, tady je starý Cecil, se stáhnutými vlasy a očima pokrytýma kůží, připraven na posměch, a oni mě přijali bez jakéhokoliv souzení, či zaváhání. Nebyl jsem ani dva kroky v jejich kruhu než mi někdo bral krev z krku a všichni jásali… Ach! Jaká sranda!

Hmm.

Pak se někdo jiný proměnil v ptáku podobné zvíře, trochu chlupatější než obyčejný pták, a my jej všichni následovali do studny. A dole ve studni jsme skandovali, dokud se nás ta ptačí osoba nedotkla na čelech svým… ptačím kopytem? Nebo jak ptáci říkají svým nohám? 

A pak se někteří z nás drželi za ruce a trochu jsme hučeli. Pár ostatních sledovalo zlaté hřeby baseballu, a par dalších si užívalo humus, který někdo připravil. 

Pak jsem byl zpátky tady – pokrývka kůží pryč z mých očí, a vlasy se mi vrátily na hlavu. Jedinou odlišností je, že mám na sobě černé plastové pončo, kočičí uši a žluté gumáky. Tohle opravdu není to, co jsem si oblékl do práce, vždyť ani nevlastním žluté gumáky. Jsou oranžové.

Ach, nevím. Tyhle jsou takové do oranžova. Osvětlení tady ve studiu je divné. Možná tyhle boty jsou moje.

Jo. Mám oblečeno přesně to, co jsem měl oblečeno předtím, aspoň myslím. 

Každopádně, potkal jsem dnes spoustu úžasných lidí, lidí, o kterých si nepamatuji nic, krom pocitu lásky a sounáležitosti, který jsem cítil, když jsem byl s nimi. Je-jejich tváře a těla jsou rozmazané. Ale, na krátkou chvíli jsme všichni skandovali a provozovali aerobik jako jeden. Záleželo nám každému na každém, přestože jsme věděli, že na nás vůbec nezáleží. To zní špatně, já vím, ale dvě protichůdné věci mohou existovat zároveň. A ony existovaly! A byl to skvělý okamžik. Takový, jaký si budu opatrovat. Takový, jaký doufám, že se nebude opakovat, protože by byl zkažen nedosažitelnou dokonalostí nostalgie.

Ach, stará studna je už pryč. Na jejím místě, sotva povšimnutelná boule hlíny, mírně růžová a měkká na dotek. Oddělení Parků už vztyčilo historickou plaketu pro připomenutí studny. Na plaketě stojí: „NIC NEZVYKLÉHO SE TADY NESTALO ANI SE TADY NESTANE. BYLI JSTE VYFOCENI, JAK SI TUTO PLAKETU ČTETE. CO JSTE ČEKALI, ŽE SE DOVÍTE?“

Zůstaňte naladěni i příště pro méně toho, čím jste kdysi byli, ale více toho, co si myslíte, že jste.

Dobrou noc, Night Vale. Dobrou noc.

Dnešní pořekadlo: Když někdo řekne „Jsem pejskař,“ vždycky odpovím, „Jo? Já jsem ještěrkař.“ A pak si sloupnu obličej.